Český návod k použití Digitální fotoaparát Nikon Coolpix L29 černý

Typ fotoaparátu
Digitální fotoaparáty můžeme podle konstrukce rozdělit na kompaktní, kompaktní s výměnným objektivem, zrcadlovky (DSLR) a elektronické (nepravé) zrcadlovky (SLR-like).

Druh snímače
Obrazový snímač je zařízení, které převádí optický obraz na elektronický signál. Používá se především v digitálních fotoaparátech a dalších zobrazovacích zařízení.

Počet bodů celkově
Na rozdíl od klasické fotografie se neudávají rozměry digitálního snímku v centimetrech, ale v bodech (pixelech). Obrázek o rozměru např. 1534x1062 bude tedy obsahovat celkem 1,629 miliónů různých bodů, přičemž barva a jas každého z nich bude vyjádřena 24 bitovým dvojkovým číslem. Čím bude snímek mít větší rozměr, tím větší počet bodů bude obsahovat a tím bude také větší celková velikost soboru dat v daném formátu (JPEG, GIF, TIFF).

Uvádí-li tedy výrobce fotoaparátu, že snímač pracuje s rozlišením např. údaj 3 miliony pixelů, znamená to teoreticky, že největší rozměr snímku, který lze daným fotoaparátem pořídit, bude 2000x1500 pixelů. Ovšem pozor - pouze teoreticky, protože na vytvoření obrazu se nepodílí okrajové body snímače a počet aktivních bodů výsledného obrazu je tedy nižší, často i velmi výrazně. Je tedy nanejvýš důležité zajímat se především efektivní počet bodů nebo o maximální možný rozměr snímku.

Min. citlivost
Citlivost (někdy nazývána také ISO podle normy) je jeden ze základních parametrů expozice při pořizování snímku. Obvyklé hodnoty citlivosti jsou od 12 do 3200 ISO, existují ale i mnohem vyšší hodnoty. Citlivost ovlivňuje množství světla, které je ke správné expozici potřeba (s vyšší citlivostí lze např. fotografovat i v horších světelných podmínkách), má ale zároveň vliv na kvalitu fotografie - způsobuje větší zrno a šum.

Max. citlivost
Citlivost (někdy nazývána také ISO podle normy) je jeden ze základních parametrů expozice při pořizování snímku. Obvyklé hodnoty citlivosti jsou od 12 do 3200 ISO, existují ale i mnohem vyšší hodnoty. Citlivost ovlivňuje množství světla, které je ke správné expozici potřeba (s vyšší citlivostí lze např. fotografovat i v horších světelných podmínkách), má ale zároveň vliv na kvalitu fotografie - způsobuje větší zrno a šum.

Stabilizátor obrazu
Stabilizace obrazu je řada různých technik zaměřených na zvýšení stability obrazu. Používá se v dalekohledech se stabilizací obrazu, fotografii, videografii a astronomických teleskopech. U fotoaparátů je roztřesení fotoaparátu značně problematické při dlouhých časech závěrky nebo s dlouhými ohniskovými vzdálenostmi teleobjektivů. U videokamer může roztřesení kamery způsobit viditelné chvění mezi půlsnímky v nahraném videu.

Optický stabilizátor obrazu, často zkracovaný jako OIS (Optical Image Stabilizer), je mechanismus použitý v digitálních fotoaparátech a videokamerách, který stabilizuje nahrávaný obraz změnou optické cesty k senzoru.
V implementaci firmy Canon funguje s použitím plovoucího čočkového členu, který se posouvá ortogonálně k optické ose objektivu za použití elektromagnetů. Vibrační signál, který je kompenzovaný stabilizačním čočkovým členem, je obvykle získán použitím dvou piezoelektrických senzorů zjišťujících úhlovou rychlost (často také nazývaných gyroskopické senzory)

Digitální stabilizace obrazu se používá v některých fotoaparátech a videokamerách. Tato technika posouvá elektronický obraz ze snímku do snímku videa dodatečně, aby negovala pohyb. Používá pixely za okrajem viditelného rámu na poskytnutí "nárazníku" pro pohyb.

Optický zoom
Zoom je jeden z parametrů objektivu, jež značí schopnost objektivu přibližovat. Zoom lze též nahrazovat digitálně na úkor kvality obrazu. Přeneseně se také slovem zoom nazývají objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností (jinak též transfokátor, pankratický objektiv). Pomocí jediného objektivu lze přecházet např. ze širokoúhlého snímku na snímek teleobjektivem. Zoom je charakterizován jako poměr nejdelší možné ohniskové vzdálenosti objektivu ku té nejkratší možné.

Optický zoom je změna ohniskové vzdálenosti objektivu provedená na základě posunování čoček uvnitř objektivu.

Digitální zoom
Zoom je jeden z parametrů objektivu, jež značí schopnost objektivu přibližovat. Zoom lze též nahrazovat digitálně na úkor kvality obrazu. Přeneseně se také slovem zoom nazývají objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností (jinak též transfokátor, pankratický objektiv). Pomocí jediného objektivu lze přecházet např. ze širokoúhlého snímku na snímek teleobjektivem. Zoom je charakterizován jako poměr nejdelší možné ohniskové vzdálenosti objektivu ku té nejkratší možné.

Digitální zoom - jedná se o výpočet provedený fotoaparátem nebo programem na úpravu fotografií za použití algoritmů, které se snaží omezovat snížení kvality obrazu. Vždy to je ale metoda ztrátová, proto jí kvalitní přístroje nedisponují.

Formát záznamu foto
Obrázek z digitálního fotoaparátu obsahuje miliony jednotlivých bodů s obrovskou barevnou hloubkou, což klade vysoké nároky na kapacitu paměti. Pro zmenšení velikosti výsledných datových souborů se proto používají speciální matematické algoritmy, které dokážou určité obrazové informace vypouštět a tím tato data zkomprimovat, tedy výrazně snížit velikost výsledného datového souboru.

Bezesporu nejpoužívanějším formátem je JPEG (Joint Photographic Experts Group). Formát JPEG se používá hlavně u fotografií a všude tam, kde nechceme narušit barevnou hloubku obrazu. Velmi rozšířený je zejména na internetu formát GIF, který už ale zasahuje do barevné hloubky obrazu a hodí se proto spíše pro kreslené obrazy (loga, nápisy, ikonky) s menším množstvím použitých barev. Vysoce kvalitním formátem digitálního obrazu je pak TIFF, který je používán u některých dražších fotoaparátů s velkou kapacitou paměti, protože velikost datových souborů tohoto formátu je obrovská. Profesionální fotoaparáty používají i speciální formát RAW.

Režimy vestavěného blesku
Režimy vestavěného blesku se týkají nastavení (ovládání) blesku. Typické režimy jsou: automatický, vypnutý blesk, zapnutý blesk a synchronizace do pomalého času (slow synchro).

Max. rozlišení videa
Rozlišení neboli počet bodů (pixelů), které bude zaznamenané video obsahovat v jednom snímku. Čím více bodů (čím vyšší rozlišení), tím je kvalita obrazu lepší a zároveň datová velikost videa vyšší.

Formát záznamu videa
AVI (Audio-Video) pochází z MS Windows. Původně se jednalo o jednoduchým způsobem komprimovanou animaci. Dnes se s touto příponou ukládají i několikagigabytové filmy ve špičkové kvalitě. V podstatě se tedy jedná o jakousi obálku pro různé kompresní metody. Používá se převážně MPEG 4, hlavně varianty DivX nebo WM. Pro zvukovou stopu se používá komprese MP3, případně méně náročné komprese.

MPEG (Motion Picture Expert Group) se používá pro přenos a archivaci multimediálních dat. Potkat můžete tři druhy formátu. MPEG I, II a IV. Platí, že čím vyšší číslo, tím větší komprese, náročnost a kvalita. Komprese funguje na principu zaznamenávání změn od předešlého a následujícího políčka filmu. Pro zvukovou složku se používá jak nekomprimovaný navzorkovaný signál, tak různé komprese až po MP3.

MOV (Movie) pochází ze světa počítačů Apple MacIntosh. Dnes se používá hodně v USA, například NASA často uveřejňuje animace v tomto formátu.